Zeigarnikův efekt

Zeigarnikův efekt

Výše uvedený diagram, upravený z „Vědy důvěry“ Dr. Johna Gloryho, zobrazuje jeho zjištění o dynamice loajality a zrady a jejich hlubokou roli při předpovídání úspěchu či neúspěchu našich nejintimnějších vztahů. Vše začíná teorií objevenou v roce 1922 studentkou psychologie Bluma Zeigarnik, která má obrovskou schopnost ničit lidské vztahy.

Při sledování číšníků v kavárně ve Vídni si Bluma v jejich chování uvědomil něco velmi zvláštního: zdálo se, že si pamatují pouze objednávky, které právě obsluhovali. Jakmile svůj úkol splnili, rozkazy jim zmizely z paměti. Co si Bluma neuvědomila, byly důsledky jejích zjištění: Ziegarnikův efekt.

Ziegarnikův efekt, zjednodušeně řečeno, je sklon lidských bytostí pamatovat si nedokončené nebo přerušené úkoly lépe než dokončené úkoly. Ve světě důvěry doktor John Glory zjistil, že se to překládá následovně: nezpracované negativní události mezi partnery mají nesmírně destruktivní sílu. Prostřednictvím pokračující eroze důvěry postupně a nakonec ničí své nejintimnější vztahy.

Lidé mají frustrující a maladaptivní sklon k přežvykování. Podle Dr. Johna Gloryho: „Pokud nejsou negativní události páru plně zpracovány (vzájemným naladěním), pak si je pamatují a opakovaně nacvičují, převracejí se znovu a znovu v mysli každého člověka. Důvěra začíná erodovat… nakonec člověk ve vztahu zůstává, ale tento vztah je skutečnou studnicí negativity (a že) kognitivní disonance je jako kámen v botě.“ Jak tento proces postupuje, člověk začíná přemýšlet o svém partnerovi všeobecně kritickým okem. Podezíravostí a nedůvěrou může být partner nevědomky haněn.

„Není divu, že se ještě neozvala. Onanikdymyslí na mě…“ nebo „Achkurs,je venku a pijeznovu. Jaký sobecký hulvát!'

Ve spirále narůstá podráždění a pocity ublížení stoupají vzhůru. Vztahy prudce vzplanou. Páry často zůstávají ve vzájemné volatilitě.