Péče o sebe: Obrana

Pokud jste nás nesledovali, posledních pár týdnů jsme na blogu The Glory Relationship Blog diskutovali o čtyřech jezdcích Dr. Glory a jejich protilátkách v kontextu péče o sebe. Minulý týden nám Zach představil třetího jezdce: defenzivu. V diskuzi dnes pokračujeme.

Obrana by se mohla zdát jako nejpřítulnější z jezdců. Neútočí... tak to nemyslelo... a rozhodně neudělalo nic špatného. To nikdy nedělá.

Ve skutečnosti je obrana velmi komplikovaná a nepříliš mazlivá, zejména kvůli její zdánlivě neškodné a návykové povaze. Je to koneckonců přirozená reakce na vnímaný útok. Všichni víme, jak snadné je bránit se, dokonce i obranný!

Když si dovolíme stát se ve vztahu běžně defenzivní, zvykneme si řešit problémy tak, že je odsouváme z dohledu a z mysli. Popíráme jejich existenci a pak přistoupíme k přímému/nepřímému svalování všeho na partnera. Pamatujte, že když jsme defenzivní, reagujeme na slyšení o problému buď spravedlivým rozhořčením, protiútokem nebo tím, že se chováme jako nevinná oběť. Podívejme se, jak vypadá viktimizace:

Mistři vztahů chápou, že dívat se jiným směrem a popírat existenci problému není pasivní akce. Pohled na druhou stranu se nestane jen tak. Je to velmi vědomé rozhodnutí – pokud prominete naší francouzštině – nezatroubit. Pokud se jeden z partnerů přímo nebo nepřímo vyjádří, že nekřičí, veškerá odpovědnost padá na druhého. Když se odvrátíme, můžeme také říci:„Ty se s tím vypořádej! Sama! Budu tady a budu se starat o své věci jako obvykle.'

Když se postavíme do defenzivy a řekneme:'To jsem nebyl já!'obecně to znamená,'TOS byl ty!'To lze snadno konceptualizovat ve slavných dětská říkanka ,'Kdo ukradl sušenku ze sklenice na sušenky?'

Problém je v tom, že najít někoho, kdo by mohl obviňovat, obvykle problém nevyřeší ('Nebyl jsem to já!' 'Potom kdo?') Na konci konverzace soubory cookie stále chybí a někdo je nechce. To zbývá probrat jak v příkladu, tak v říkance.

Podlehnutí pokušení bránit se obvykle vytváří další konflikt. Stejně tak i běžná varianta: najít někoho, kdo bude vinit ve snaze dosáhnout okamžité úlevy od stresu.

Tyto strategie zvládání rozhodně neposkytují příležitost k produktivnímu spojení. Neumožňují nám spojit se jako tým a vyřešit problém – hledat chybějící soubory cookie nebo diskutovat o rozdílech v perspektivách, potřebách nebo hranicích. Brání nám posunout se vpřed s lepším vzájemným porozuměním.

Vystřízlivějící pravdou je, že když dovolíme jezdci obrany volně běhat, podepisujeme se na vzájemném neštěstí. Nepřevzetí odpovědnosti je pro vztahy toxické. Když se zříkáme odpovědnosti, myaktivně vybírataby se o sebe nestarali.

Prakticky zajišťujeme, aby nebyly uspokojeny potřeby nikoho, a tím ztěžujeme život nejen našim partnerům, ale i sobě. Udržujeme vzájemně destruktivní vztahové vzorce. To není péče o sebe.

Co můžeme udělat jinak? Co říká Dr. John a Julie Glory musí o tom všem říct? V našem dalším příspěvku máme to štěstí, že slyšíme přímo od nich, takže zůstaňte naladěni!