Randění s o 16 let mladším mužem mě přinutilo vyrůst

od Dary Poznarové

Vzdal jsem se lásky. V 36 letech byl můj desítky let trvající sen najít svou osobu a mít rodinu nahrazen novým snem žít plnohodnotný a šťastný život svobodné ženy. Představovala jsem si cestování po světě, pořádání večírků pro ostatní nezadané, užívám si bezpodmínečnou lásku k záchraně v útulcích a sleduji svůj celoživotní sen o psaní. Za mnou by byla nekonečná zklamání, nenaplněné potřeby a neviditelný pocit, který charakterizoval mé minulé vztahy. Opravdová láska, jak se zdálo, mě nenajde. Vzdal jsem se a šel dál.

Pak jsem jednoho dne zjistil, že mám chuť na sendvič. Cestou z práce jsem se zastavil v lahůdce, kterou jsem měl rád. Udělal mi zeleninu na pšenici, drž banánové papriky. 'Jsi vegetarián?' zeptal se. Řekl jsem mu, že ano. Vyprávěl mi o zajímavém dokumentu, který nedávno viděl na akademické půdě o zdravotních výhodách stravování rostlinného původu. Obdivoval jsem jeho tetování a všiml jsem si jeho sexy hlasu. Když jsem se domníval, že mu je 25 nebo 26, považoval jsem za ostudu, že je pro mě příliš mladý. Bylo mi 36. Do té doby bych si myslel, že 35 je pro mě příliš mladé.

O pár dní později jsem dostal další touhu po vegetariánském sendviči spolu s dalším pohledem na hezkého potetovaného sendvičovače. Měl jsem dobrý den na vlasy a měl jsem chuť flirtovat. Ten den jsem zjistil jeho jméno: Austin. Další dva týdny jsem jedl vegetariánské sendviče, jako by to byla moje práce. Pokaždé, když jsem ho viděl, nervózní energie rostla. Byli jsme dva tápaví idioti, kteří se vzájemně ovlivňovali. Jeho nervozita živila moji nervozitu. Cítil jsem, jak můj obličej napodobuje rajče, kdykoli se na mě podíval. Zrychlil se mi tep. Byla tam evidentní vzájemná přitažlivost a byla to velká legrace. Během té doby mě našel na Googlu, přečetl si můj blog a našel mě na sociálních sítích. Napsal mi zprávu, aby pochválil mé psaní.

Jednoho dne mi zazvonil na objednávku a zeptal se mě, kdy mě zase uvidí. Překvapeně jsem řekl, že jsem tam celou dobu a on mě za pár dní uvidí. 'Víš, co myslím,' řekl, 'tady ne.' Řekl jsem mu, aby mi poslal zprávu. Udělal tak o dva dny později a dal jsem mu své telefonní číslo. Zavolal mi následující den, když jsem jel po Charlotte Street. Ocenil jsem jeho přístup – projevil jasný zájem, ale nebyl přehnaně horlivý. Byl jsem připraven ho lehce zklamat. 'Čerstvě jsem skončil bez vztahu,' řekl jsem mu. 'Nejsem připraven skočit do něčeho nového. Kromě toho jsem si jistý, že jsi na mě příliš mladý.'

'Duše nemají věk,' řekl.

'OK, dobře. Jak stará je vaše současná lidská inkarnace? zeptal jsem se škádlivě. Zasmál se.

'Je mi 21,' řekl. Málem jsem sjel ze silnice.

'Jak jsem řekl,' pokračoval jsem, 'jsi příliš mladý a stejně teď neplánuji randit.'

„Dobře, co kdybychom byli přátelé? Jen tě chci znát.'

Trochu jsem se zdráhal, ale naplánoval jsem si, že si s ním příští neděli odpoledne dám drink „jen jako přátelé“. Potkali jsme se v restauraci The King James. Rozhovor byl bezproblémový. Měl v sobě takovou hloubku a krásnou otevřenost. Po 20 minutách jsme si dali první polibek a já věděl, že jsem v průšvihu. O hodinu později jsem byl zamilovaný.

Nevěřil jsem, že by to mohlo vydržet. Přesto na něm bylo něco tak svůdného a podmanivého, že jsem nemohl odolat. Spojení mezi námi bylo tak ohromné, že jsem se rozhodl, že by stálo za to na něm jezdit, dokud se nerozbije a nespálí, o čemž jsem si byl jistý, že ano, a to brzy. A když se to stalo, zhroutil jsem se na hromadu popela, pak jsem se dal zase dohromady a nelitoval bych. Cítit to zbožňovaný, mít ve mně zuřící vášeň, být tak pohlcený čirou extází, byť na týden nebo dva, stálo za to, aby se mé srdce rozbilo na miliony kousků. Milovala jsem, kým jsem byla, když jsem s ním byla – zranitelná, hravá, velkorysá a bezstarostná. Dal jsem tomu dva měsíce navrch.

O čtyři roky později tu leží vedle mě a dívá se na dokument na svém iPhonu, když toto píšu. Máme plány na svatbu v roce 2020, tedy za rok. Ale než si začnete představovat, že to byl po celou tu dobu nepřetržitý stav blaženosti, dovolte mi uvést věci na pravou míru: toto byl nejbolestivější a nejnáročnější vztah mého života.

Několik měsíců jsme byli jeden druhým obscénně posedlí, trávili jsme dlouhé chvíle hleděním si do očí a s velkou dávkou emocí vyjadřovali, jaké štěstí jsme oba cítili, že jsme se našli. 'Kdo jsi?' zeptal bych se ho. 'Odkud jsi přišel?' zeptal by se mě. Byli jsme jeden druhým uchváceni a zamilovaní. Byla to opravdu plnohodnotná závislost. Byli jsme „ten“ pár – ten, kterého milujete nenávidět.

I tak jsem první dva roky strávil čekáním, až se to všechno rozpadne. Bál jsem se být all-in, denně hledat známky toho, že to musí selhat. Věřím, že to byl Thoreau, kdo řekl: 'Nezáleží na tom, na co se díváš, ale na tom, co vidíš.' Pokaždé, když jsem v něm viděl vlastnost, která mě přitahovala, hledal jsem dvě, které mě odpuzovaly, a samozřejmě jsem je našel. Ano, je hluboký a soustředěný na srdce, ale příliš mnoho zdřímne a hraje videohry. Jistě je ochoten se učit a růst ve vztahu, ale je zapomnětlivý a přehnaně citlivý. Je úžasně pozorný a naladěný, ale je náladový a nešetří peníze. A dál a dál.

Toto chování se téměř stalo sebenaplňujícím se proroctvím. Riskoval jsem, že to všechno ztratím a nikdy jsem pořádně nevěděl, co to mohlo být. Nebezpečně jsem se k tomu přiblížil. Vládl mi spíše strach a zranění než láska a celistvost. Ještě jsem se nenaučil milovat, jen cítit lásku. A to jsem ještě nezahojil rány, které ve mně vyvolaly maladaptivní vzorce, způsobily, že jsem hluboce zranil osobu, kterou miluji, a odolal a odstrčil věc, kterou jsem chtěl víc než cokoli na světě – syrovou a neomezenou lásku, bezpečí. a důvěřivé spojení, krásné a nerozbitné pouto – s ním.

Uvědomění si, jak moc chci život s ním, mě vyděsilo. Připadalo mi kruté, že je pro mě možné chtít tohoto muže, TOHOTO muže, o 16 let mladšího, o kterém jsem věřila, že mě určitě opustí a ublíží mi. A tak jsem se pokusil zničit svou touhu tím, že jsem shromáždil všechny nedostatky, chyby a nesrovnalosti, které jsem našel, a vrhl je na něj jednu po druhé. Čím hlouběji jsem padal, tím více jsem se bál a tím více jsem hledal nedokonalosti, na které bych mohl upozornit a kritizovat. Myslela jsem, že bych ho mohla přestat milovat, kdybych si uvědomila, jak hluboce chybný a nezralý je. Místo toho jsem mu dal dobrý důvod, aby mě opustil, a bál jsem se víc než kdy jindy, že to udělá.

Netrvalo dlouho a zastihl nás destruktivní a bolestivý vzorec. Během dne jsme posílali sladké smsky, zavolali, abychom se ubytovali: „Ahoj zlato, jak se ti daří? Moc mi chybíš. Nemůžu se dočkat, až tě uvidím. Co pro vás mohu udělat? Jsem za tebe tak vděčná.' Pak bychom byli vzhůru celou noc a bojovali – „Staráš se jen o sebe! Nic pro vás není dost dobré! ty mě neposloucháš! Nech mě na pokoji! Tohle už nemůžu!'

Ráno natáhl ruku ze své strany postele a jemně se dotkl mých zad. Otočil jsem se a objali jsme se a navzájem se omluvili. Povídali jsme si o tom, jak hrozné je takhle bojovat a jak to děláme, a prostě se budeme milovat a být laskaví a mírní. 'Miluji tě, jsi vším, o čem jsem kdy snil, a budu tě milovat navždy.' Nenávidím tě, jsi moje nejhorší noční můra a jsem pryč.' To se stalo bipolárním tónem našeho vztahu, který nás oba mučil více než 2 roky.

Můj hlavní strach byl 'mohu mu opravdu věřit, nebo mě opustí?' Jeho bylo „mohu jí opravdu věřit, nebo bude stále pochybovat o mně a nás?“ Od prvního dne věřil, že jsme spřízněné duše a že je nám souzeno najít cestu a být spolu. Tvrdí, že okamžitě věděl, že jsem „ten“. Přišla jsem do vztahu poněkud skeptičtější k myšlenkám, jako je osud a osud. Jakékoli rozdíly mezi námi byly odhaleny, on přijal. Jediná věc, kterou na mě kdy kritizoval, je způsob, jakým jsem ho soudil a kritizoval.

Toto je první vztah, ve kterém jsem kdy byl, který mě donutil uzdravit se a stát se více vědomým. Je mladý, ale také velmi solidní. Ví, kdo je, co potřebuje a co chce. Je v bezpečí a udržuje zdravé hranice. Má nesmírnou víru. Je romantický a melancholický, tvrdohlavý a emocionální, umělecký a divoký. Když nějaké nese, vždy dává peníze bezdomovcům, které míjí na ulici. Někdy se s nimi modlí. Největší překvapení, se kterým jsem se setkal, je, jak moc jsem musel dospět a vyrůst, abych s ním vytvořil něco trvalého. Nemůžu se s ním uspokojit. nemůžu ho brát jako samozřejmost. nebude to mít.

Minulý rok jsem šel do poradny, abych řešil svou nezhojenou bolest a naučil se milovat. Od té doby jsem učinil odvážné rozhodnutí vybrat si jeho a tento vztah naplno. Naučila jsem se záměrně zvedat a obdivovat to, co ho dělá nepodobným nikomu, koho jsem kdy poznala, a absolutně neodolatelným, a přijímat ho za všechno, čím je, včetně mnohem mladšího. Dospěl jsem emocionálně i psychicky. Tento proces pro mě byl procesem, kdy jsem dostatečně vyrostl, abych se mohl odevzdat tomu, co je pro mě pravdivé: jsem šíleně zamilovaný do mnohem mladšího muže a jsem k smrti vyděšený. Mám to štěstí, že mohu takto milovat a být milován, a musím ctít a vážit si tohoto muže a toho, co sdílíme.

Strach, že nás věkový rozdíl časem dožene, mě neopouští. Ani ta nezkrotná láska, kterou k němu cítím. Jsem nadšený, když zavolá. Těším se na náš společný čas. Tančíme spolu, blbneme a hystericky se smějeme, pláčeme spolu při smutných scénách ve filmech a povídáme si s našimi dvěma psy, kterými jsme oba hrubě posedlí. Být s ním mi denně přináší neutuchající radost. Hádáme se o typické věci: praní, úklid, peníze a to ostatní. Ve většině ohledů máme normální vztah. Je mladý, ale většinu nocí doma, noc co noc není venku v barech jako mnoho jeho vrstevníků. Říká mi, že není jako většina lidí v jeho věku.

S věkovým rozdílem přichází nějaký humor, jako když jsem mu musel vysvětlit, kdo jsou The Cranberries, nebo když nerozumím některým slangům lidí v jeho věku, což považuje za rozkošné. Opravdu se mu líbí, když řeknu, že je něco „dope“. Necháváme se navzájem ovlivňovat. Myslím, že to opravdu pomáhá. Scházíme se s přáteli a posloucháme svou oblíbenou hudbu. Cítím se s ním mladý a živý. Je velmi hrdý na to, že je se starší ženou.

Milovat a plánovat budoucnost s mnohem mladším mužem je pro mě ta nejšťastnější a nejbrutálnější věc, jakou jsem kdy zažila, a zároveň ta nejtransformativnější. To, co jsem vždy chtěl, je právě tady a teď mám tolik co ztratit. Společně čteme, posloucháme podcasty a sledujeme videa o tom, jak budovat zdravý vztah. Vedeme hluboké rozhovory o životě, spiritualitě a lásce. Oba máme rádi širokou škálu hudby z různých dekád. Chce spolu chodit na kurzy tance a vaření. Chválíme se. Děláme se navzájem lepšími. Hraje také videohry, rád se vznáší, poslouchá gangsterský rap a nikdy předtím, než jsme se spolu nastěhovali, nepral vlastní prádlo ani nevydrhl jediný záchod.

On čte Ježíše, zatímco já čtu Junga. Já piju kávu a on sladký čaj. Dívám se na Gossip Girl a on hltá dokumenty o dinosaurech.

Je to všechno docela děsivé a fantasticky vzrušující.

Mnohokrát jsem se probudil ve 2 nebo 3 ráno a přemohl mě smutek, až bude po všem. Podíval jsem se na něj a snažil se ze všech sil plně ocenit, že v tu chvíli byl přímo tam. Byl se mnou. Byli jsme spolu. Právě tehdy jsem měl tu největší lásku, jakou jsem kdy mohl doufat, že ji poznám. Z tohoto muže, který miluje gangstery a rapuje a hraje videohry a posedlý dinosaury, se mi z toho dělá závratě a chci ho mít navždy u sebe.

Nevím, co nás čeká v budoucnosti, ani kde skončíme. Vím, že naše láska je skutečná. Je to vyzkoušeno. Věci jsou opravdu, opravdu špatné a oba jsme stále tady. A vím, že být s ním je to, co chci. Láska mezi námi žije dál a ještě zesílila. Mluvíme o tom, jak je matoucí, že naše vzájemné city stále rostou a rostou, bez překážek známosti, nesmírných těžkostí nebo strachu. Neumíme to vysvětlit, ale jsme za to moc vděční.

Jemu je teď 25 a mně je 41. I když se už nebojím, že se na nás lidé budou dívat legračně, když si uvědomí, že jsme pár, stále se obávám, že jednoho dne, jak stárneme, jak stárnu, věk nebude. Není to jen číslo, ale důvod, proč už vztah nemůže fungovat. Uvědomím si, že bylo příliš doufat, že s ním strávím zbytek života. Nebo se možná naučím, že láska skutečně přemůže všechno, dokonce i vztah s 16letým věkovým rozdílem, ve kterém je žena starší partnerkou.

„Láska je chvějící se štěstí,“ napsal Kahlil Gibran. Tato slova se mnou rezonují tak hluboce, že jsou nyní trvale napsána na mých zádech.

Vztahy jsou o vzdání se kontroly a odevzdání se, což je děsivé. A i když to není zárukou, že to bude fungovat, dává nám to nejlepší šanci. Bez ohledu na to, nebudu litovat. Jsem ve všem až do konce.